pondělí 13. listopadu 2017

Naslouchat dětem

Téma trans dětí je u nás zatím dost neviditelné. V médiích můžete o trans lidech číst ledacos, ale o trans dítě většinou nezavadíte. A když už, tak je to článek o rodinách ze zahraničí a pod ním milion komentářů o tom, jak rodiče ničí svému dítěti život, když ho nechávají žít tak, jak se samo cítí. Že se v té Americe už úplně zbláznili atd. 

Může to vypadat, že v ČR žádné trans děti nemáme a že se nás to netýká. Tímto článkem bych tuto věc rád uvedl na pravou míru.

pondělí 6. listopadu 2017

Nestíhám, ale nekončím

Já vím, už jsem hrozně dlouho nic nenapsal. Byla psací krize a nestíhačka. Ale bude zase líp a budou další články, nebojte.

neděle 3. září 2017

Deprese je nemoc, ne ostuda

Září není jen tak nějaký měsíc. Je to měsíc, v kterém nejde necítit ty změny. Lidi zase víc spěchají. Tramvaje jsou plné studentů a studentek. Ráno už bývá zima, která dává tušit přicházející podzim. Bezstarostnost léta je pryč. Nastává čas podzimní melancholie, která může někdy sklouznout do depky, a ta zase do regulérní deprese.

úterý 15. srpna 2017

Třpytky v podpaží

Víte, podle čeho poznáte, že máte za sebou Prague Pride nebo Alt* Pride festival? Třpytky. Jsou všude. I tři dny po průvodu je stále nacházím na svém obličeji, pod polštářem, v polévce, v podpaží, na psovi, na dětech ve školce, dokonce i v ledničce.

středa 19. července 2017

Být či nebýt trans

Nedávno jsem měl s někým rozhovor, při kterém padlo zajímavé téma: Kdybych se mohl znovu narodit nebo se náhlým kouzlem teď cítit jinak – chtěl bych být cis? (=nebýt trans) Kdybych si mohl vybrat, jakou budu mít sexuální orientaci, zvolil bych si být hetero?

středa 5. července 2017

čtvrtek 22. června 2017

Vy jste tak statečný člověk!

Jak už asi víte, rozhodl jsem se, že přestanu kouřit. Svoji první návštěvu v protikuřácké poradně jsem tu už popisoval. Kam se ale hrabe můj zážitek z toho, kdy jsem tam šel podruhé.

úterý 13. června 2017

Jak Filipos hledal práci

Aby všech těch změn v mém životě nebylo málo, rozhodl jsem se, že změním práci. Hledání nové práce není sranda asi pro nikoho, ale věřte mi, že když jste trans, je to ještě o něco složitější.

sobota 27. května 2017

Post op II.

Pět týdnů po operaci. Od mého minulého příspěvku se toho moc nezměnilo. Jizvy vypadají pořád stejně. Když nic nedělám, nemám bolesti. Když se trochu víc hýbu, tak cítím, že tělo se tomu ještě brání.

úterý 25. dubna 2017

neděle 16. dubna 2017

Operace na dosah

Zbývají tři dny a čtyři noci do operace. Těšení se vystřídala nervozita a strach. Tolik věcí, které se ještě můžou posrat!

úterý 4. dubna 2017

pátek 24. března 2017

A co jinak Filiposi, jak žiješ?

Já vím, už jsem dlouho nic nenapsal. Chtěl bych sem dávat nový článek každý týden, ale zrovna to nějak nejde. Nevím, o čem psát. A když už vím, tak nevím, JAK o tom psát.

Pokusím se aspoň ve zkratce shrnout, co se poslední dobou děje v mém životě a co se mi honí hlavou.

čtvrtek 2. března 2017

Trans lidé v médiích

Poslední dobou začalo být v médiích podezřele oblíbené zabývat se transgender tématy. Začalo to unisex záchody a těhotnými lidmi, což vyvolalo řádnou hysterii, vzhledem k tomu, že se nás to v ČR vůbec netýká. A teď se začalo mluvit i o tom, jak to chodí tady. Chtěl bych jásat, že se o tom konečně víc mluví, ale bohužel to kolikrát přináší víc škody než užitku, aspoň z mého úhlu pohledu.

sobota 11. února 2017

Ze starých deníků II.

V minulém článku jsem s vámi sdílel svoje deníkové záznamy z dob, kdy jsem začal řešit svou identitu. Co bylo dál?

neděle 5. února 2017

Ze starých deníků I.

Už přes půl roku žiju šťastně jako Filip a jsem hrdý na to, co všechno jsem dokázal. Ale sám vím, že to není tak dávno, co jsem byl úplně na dně a nevěděl, co se sebou.

úterý 17. ledna 2017

Toalety pro všechny? Jakože cože?

Když se v poslední době dočtu nebo doslechnu v médiích něco na téma transgender, bývá to často spojeno s toaletami. Je fajn, že se o takové věci mluví. Není ale už tolik fajn, jak se o tom mluví.

sobota 14. ledna 2017

Matýsku, ty máš tak hezký tepláčky!

Když jsem začal s tranzicí, měl jsem tendence se hrozně sledovat a hodnotit, jestli se chovám dostatečně mužně. Zároveň jsem se hlídal, jestli to s tou mužností nepřeháním a jestli jsem to pořád ještě já. Po nějaké době jsem to přestal tolik řešit a nechal jsem to jen tak samovolně plynout.

Jediné místo, kde se doteď trochu hlídám ve svém projevu, je školka, kde pracuju. Šest let jsem tam strávil jako učitelka-žena. Šest let jsem až na vyjímky pracoval s těmi nejmenšími dětmi, 0-3 roky. Takový druh práce vás trochu z(de)formuje.

neděle 1. ledna 2017

Ohlédnutí za minulým rokem

Rok 2016 byl jeden z nejnáročnějších roků v mém životě. Klidně bych se bez takového roku obešel. Ale to bych se zase nikam neposunul, takže vlastně díky bohu za něj. Stalo se tolik věcí, tolik změn.