sobota 27. května 2017

Post op II.

Pět týdnů po operaci. Od mého minulého příspěvku se toho moc nezměnilo. Jizvy vypadají pořád stejně. Když nic nedělám, nemám bolesti. Když se trochu víc hýbu, tak cítím, že tělo se tomu ještě brání.

Trochu mě štve, jak rozporuplně se k mému stavu vyjadřuje lékařský personál. Můj chirurg mi před dvěma týdny řekl, že touto dobou už můžu začít chodit do práce a cvičit. A že už nemusím nosit pooperační vestu. Bez té vesty se ale cítím mnohem víc bolavý a zranitelný. Praktická lékařka mi zase řekla, že nemám dělat nic, co mě bolí a že jizvy jsou ještě hodně "živé", tudíž se nemám moc namáhat.

Pocitově víc souhlasím s mojí praktickou lékařkou. Myslím, že je třeba vnímat svoje tělo a následovat signály, které dává. Také to byla ona, nikoli chirurg, kdo mě poučil o mazání a masážích jizev, které napomáhají správnému hojení.

To, že jsem po vyndání stehů zjistil, že tam pár stehů ještě zůstalo, snad ani nebudu komentovat. Jen mi to potvrdilo, že můj chirurg není pánbůh. Naštěstí mám kamaráda medika (zdravím Petra), který mi s tím pomůže, a tak nebudu muset jet znovu do Jihlavy.

Jizvy masíruju dvakrát denně. Jednou sádlem a jednou šípkovým olejem, který má prý výborné účinky na hojení jizev.

Tento týden jsem měl jít na koncert Depešáků. Touhle dobou jsem přece už měl být oukej, měsíc po operaci. Oukej jsem bohužel jen do jisté míry, tak jsem si koncert nechal raději ujít. Ach jo. Kdovíkdy zase přijedou.

Každopádně dobrá nálada po operaci přetrvává. A mám pocit, že by mohla přetrvat ještě dlouho. Ideální čas na to, přestat kouřit.

Včera jsem byl na odběrech v IKEMu, které jsou prvním krokem, který musíte udělat, když jdete do jejich protikuřácké poradny. Sestra, která mi odebírala krev se snažila být milá a řekla mi "vy jste si na nás ale přivstala". "Přivstal" opravil jsem ji a bylo mi hrozně. Sestra se omluvila a pak volala na další sestru, že pán je hotový a že mu může dát vyplnit dotazníky. Ostatní sestry už mě oslovovaly správně. Jedna se mě zeptala, jestli rozumím česky, což mě pobavilo, ale chápu, vzhledem k tomu, že moje oficiální jméno zní dost nečesky... A zase mě u toho napadlo, jak by se mi žilo lépe, kdybych mohl mít v dokladech jméno FILIP a ne Philippe. A mužské rodné číslo by se taky hodilo.

Los Filipos bude brzy nekuřák, juchů! Ještě nikdy jsem neměl tolik odhodlání s tím seknout, jako teď. Už jsem přestal přemýšlet stylem "zkusím přestat kouřit". Nahradil jsem to tím, že "přestanu kouřit". Bude to těžké, ale vím, že to dokážu. Konečně mám tělo, na kterém mi záleží. Tak proč ho zbytečně ničit.



5 komentářů:

  1. Ahoj, Filipe! Jsem moc rád, že se už cítíš líp a držím palce v další rekonvalescenci!
    Je jasné, že u každého je to hrozně individuální (i když, ty stehy mě pobavily...), ale musím říct, že po 5 týdnech mě taky překvapuje, že ještě nemůžeš bez vesty atd. Já ted částečně i kvůli těmhle aspektům přemýšlím, jestli se po přestěhování snažit zapadnout do správné škatulky a nechat si operaci udělat normálně přes islandské pojištění přes systém (kde to asi bude podobné jako v ČR, přece jen kolik těch operací asi můžou za rok udělat, + čekání atd....) anebo šetřit a šetřit (a vzít si půjčku) a nechat si to udělat soukromě v McLeans, kde těch operací dělají několik každý den, mají galerii plnou skvělých výsledků, nedávají drény ani nic podobného a až na zvláštní případy už můžeš po 8 dnech opatrně dělat všechno a nemusíš nosit vestu ani bandáže...
    Je to těžký, hlavně když se prostě můžu rozhodnout jen jednou a pak už s tím výsledkem přece jen moc nic neudělám (jasně, dá se operovat znovu a revize, ale i tak..).
    Měj se krásně a užívej si léto konečně bez binderu :))

    Jay

    OdpovědětVymazat
  2. Takové misgenderování zažívám několik let na HRT. A v současné době to budu zažívat pořád, jelikož chybí nějáký výzkum o HRT. Začne se o to někdo zajímat? Dost TG žen nemůže díky tomu vůbec společensky fungovat, protože to reálně nelze zvládat...

    OdpovědětVymazat
  3. A co dělají sexuologové? Když TG žena vnímá svoje tělo a ví, že ji HRT nesedí? Místo řešení HRT...

    Terapie u některých sexuologů/sexuoložek probíhá u TG žen tak

    1. nalezení, co nejvíce slabin u holky a vyvolat v nich méněcennost (mimo těla, to se nesmí kritizovat) - jedná se teda o hlas, chování, oblečení a pod.

    2. A začíná tedy - chválení , jak HRT zabírá a jak na sobě holka pracuje s vizáž, hlasem a chováním

    3. Přesto stále u lidí problémy, takež jsou z toho pak deprese.

    4. sexuolog/sexuoložka opět chválí a zvedá sebevědomí

    5. nějákou dobu je holka "happy", ale pak příjdou opět problémy u lidí a opět deprese

    Situace se opakuje mnohokrát dokud z toho úplně nehrávne...

    tedka přišel v posledn době nový bod

    6. přemluvení do FFS v čechách, která je na velice slabé urovní a vůbec nemění vnímaní obličeje z mužského na ženský

    OdpovědětVymazat
  4. Držím palce s rekonvalescencí! Já si myslela, jak budu měsíc po operaci jako rybička, a nakonec jsem po třech měsících teprve začala normálně chodit (tj. ne jako kachna) :-) A taky jsem tak přišla o koncert :-( Holt za rok.

    OdpovědětVymazat