úterý 13. června 2017

Jak Filipos hledal práci

Aby všech těch změn v mém životě nebylo málo, rozhodl jsem se, že změním práci. Hledání nové práce není sranda asi pro nikoho, ale věřte mi, že když jste trans, je to ještě o něco složitější.

Při prvním odepisování na inzeráty jsem si nebyl jistý, kdy se chci svému budoucímu zaměstnavateli vyoutovat. Na prvním pohovoru? Při podepisování smlouvy? Nebo se pokusit to utajit? Mám si do životopisu napsat své úřední jméno Philippe, i když jsem jinak Filip?

Nakonec jsem se rozhodl, že budu používat jméno Filip a že coming outy na pohovorech sám iniciovat nebudu. Zároveň jsem ale do životopisu mimo jiné napsal, že jsem aktivním členem spolku Transparent. A řekl jsem si, že kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem se k tomu dostal, že odpovím podle pravdy.

Tolik k dilema ohledně mého trans issue. Další věc, která mě ze začátku stresovala byla, že mě určitě nikde nebudou chtít, protože jsem muž a některým lidem připadá podezřelé, když muži pracují s malými dětmi. V některých inzerátech se přímo psalo "hledáme učitelku/vychovatelku/paní k dětem" a já nevěděl, jestli na ně mám vůbec odepisovat. Tahle moje obava se ukázala jako velmi zbytečná. Na pohovor mě pozvali téměř ze všech školek, kterým jsem odpověděl na inzerát. Nakonec jsem šel na pět pohovorů a na všech pěti mě pozvali do dalšího kola přijímacího řízení. V jedné mi dokonce nabídli pozici vedoucího pobočky (ačkoli jsem se tam původně ucházel o místo učitele v jesličkové třídě).

Po absolvování prvních pohovorů jsem měl jasného favorita, kterým byla firemní školka neziskovky, která se zabývá lidskými právy. Když jsem tam šel podruhé, jen jsem se utvrdil v tom, že SEM bych chtěl nejvíc. Pohovor se mnou vedli hned tři lidé, všichni mi byli sympatičtí. Když jsme naše povídání ukončili a rozloučili se, odchytila mě ještě jedna z nich, moje potenciální budoucí nadřízená, že chce se mnou něco probrat o samotě. Čekal jsem cokoli, ale tímhle mi vyrazila dech.

"Filipe, víte, já jsem si zahrála trochu na špióna. A chtěla jsem vám říct, že znám situaci, v které se nacházíte. Našla jsem na internetu váš blog, který jsem přečetla úplně celý a moc se mi líbil. Pracuji i jako psychoterapeutka a už jsem pár lidí v této situaci provázela, takže vím, o co jde. Z blogu vím, že máte ženské doklady. Tak jsem vám chtěla nabídnout, že kdybyste chtěl nějak pomoct, tak jsem tady. Můžu zajít na personální oddělení, kde budete ukazovat svou občanku, a vysvětlit jim, ať se v tom nešťourají a nikde to neříkají... pokud byste chtěl, aby to o vás nikdo nevěděl. Nebo tam můžeme jít spolu. Nebo kdybyste chtěl, aby to tady lidi věděli, a necítíte se na to jim to říct sám, můžu jim to říct já. Prostě jak budete chtít. Jen abyste věděl, že vám ráda pomůžu. A že v této organizaci s tím stejně nikdo mít problém určitě nebude." (Martino, zdravím vás a ještě jednou moc děkuju!)

Asi si ani nedokážete představit, jak moc to pro mě znamenalo.

Pak mě nechali ještě asi týden dva čekat, protože měli ještě nějaké uchazečky o tuto práci. A včera mi zavolali, že se rozhodli pro mě. Takže juchů, od července mě čeká nová práce. 

Moc se tam těším. 

3 komentáře:

  1. Já juchů s Tebou!!! Kdy to oslavíme?

    OdpovědětVymazat
  2. To je tak krásne a vzácne!
    OCH TO BUDE !!!
    Martina a kolektív sú nádhera <3

    OdpovědětVymazat